Můj první kontakt s Buzzem je ale přece jen trochu jiný. Jedná se totiž o verzi Cargo. Ta je na první pohled odlišná svojí plechovou výplní zadní časti na bocích. Vepředu pak najdou místo řidič, plus další dva pasažéři. Zadní část je věnována nákladovému prostoru.

Začnu samozřejmě u vzhledu, který je u ID.Buzz tolik diskutovaný. Jedná se defakto o designovou reinkarnaci legendární T1. To že se T1 stala legendou, rozhodně neulehčilo práci designérů, kteří na Buzzu pracovali. Často se stává, že se retro modely svých legendárních předchůdců ne úplně povedou a působí i posměšně. V případě ID. Buzz se to ale povedlo skvěle. Není nejmenších pochyb, na jaký model odkazuje a přitom vypadá moderně. Zachoval si svou roztomilost, podobnou legendě T1, a přesto má šmrnc. Dlouho nepamatuji, že bych od lidí dostával tolik dotazů na testované auto. Zarazilo mě, že ani na ty nejexkluzivnější modely sportovních aut nepadalo tolik otázek jako právě na Buzze. Dotazy jsem dostával od obsluh snad všech čerpacích stanic, kde jsem zastavil na občerstvení, od kamarádů nebo od kolemjdoucích, když jsem zrovna trávil čas u nabíjecího stojanu. Padaly dotazy typu…“Jééé to jsem viděl v reklamě, jak to jezdí“?, „Dobrý den, můžu se zeptat kolik to stojí? A to je ten nový Transporter? „ A můžu za tím tahat vlek?“ Dotazů bylo opravdu hodně, a chvílemi jsem si připadal jako markeťák od Volkswagenu.

Když u Buzze stojíte, všimnete si hned, že nemá úplně klasické proporce dodávky. Jeho zadní část je samozřejmě klasická krabička, ale extrémně krátký čumák z něj dělá úplně jiný tvar. V souvislosti s vnějšími proporcemi musím zmínit i fakt, že se s ním skvěle parkuje. Krátký předek máte opravdu jen kousek před koleny a tak se na překážku můžete natlačit skoro jako s autobusem. Šikmo vzad je sice výhled díky plechovým výplním dost omezený, ale ve velkých zrcátkách je vidět dobře a couvací kamera taktéž odvádí svou práci na výbornou a má slušné rozlišení.  Za jeho krátkou přední část vděčí Buzz hlavně tomu, že zde prostě není umístěn motor ani převodovka. Přední kola tak můžou rejdovat do mnohem většího úhlu, a to mě skutečně bavilo. Otočí se totiž skoro na fleku a poloměr otáčení je výrazně menší než má většina osobáků. Na přední části je pak výrazným prvkem velký znak VW a světla s LED technologií Matrix, se kterými je v noci radost jezdit.

V interiéru Buzz Cargo jsem se cítil příjemně, i když se jedná o pracovní verzi. Palubní deska je jeden velký tvrdý plast, kde je hlavním cílem odolnost a snadná údržba. VW samozřejmě upozorňuje nejen na nulové emise, ale i na to, že většina použitých plastů je vyrobena z recyklovaných materiálů a u všech výbav momentálně používá pouze umělou kůži.  Ani přes strohost verze Cargo jsem ale neměl žádný problém. Po celé délce palubní desky je pod předním oknem jedna velká odkládací schránka, kde jsem po několika dnech vozil opravdu spoustu nesmyslů a užíval si to, jak je mám všechny hned po ruce. V rozích jsou pak velké odkládací otvory na plechovku nebo kelímek s pitím, a nechybí ani USB-C konektor na nabíjení. Těch je ostatně v kabině několik. Najdete je i ve dveřích, a nikdo tak nebude strádat, co se týká nabíjení mobilu. Oboje dveře pak mají ještě vrchní i spodní odkládací schránky, které pojmou další spoustu drobností. Další odkládací prostory pak najdete před spolujezdcem nad uzavíratelným kastlíkem, nebo praktickou schránku na mobil na straně řidiče.

Palubní deska je pevně spojena s panelem volantu. Při jeho vytahování nebo sklápění se tak pohybuje s ním, a mě její umístění velmi vyhovovalo. Je dobře vidět skrz věnec, je příjemně blízko očím, a ať nastavíte volant do jakékoliv polohy, je na ni vždy ideální výhled. Její grafika je hezká, neztrácí čitelnost ani na přímém slunci a poskytuje jen základní a důležité údaje. Žádná přeplácanost, ale důmyslný minimalizmus. Uprostřed palubní desky pak stojí displej infotainmentu. Je vidět, že k nějakému poladění už ze strany VW došlo, a tak netrpí sekáním. Jeho menu je přehledné a žilo se mi s ním dobře. Osobně oceňuji několik dotykových tlačítek pod ním, pro rychlý přístup do některých funkcí. Zejména nejpoužívanější menu nastavování klimatizace má své vlastní tlačítko a v displeji infotainmentu už jsem si jen naklikal ideální tepelný komfort. Mezi zmíněnými tlačítky je ještě samostatný dotykový panel na nastavování teploty a hlasitosti rádia. Za celý týden jsem jej ale téměř nepoužil. Nějak jsem se s ním neskamarádil, a to ani proto, že v noci není podsvícený a nevíte tak úplně kam saháte. Velkou výhodou středového panelu je to, že nijak nevyčnívá do prostoru pro nohy, jak bývá u dodávek zvykem. Volič jízdních režimů je řešen namísto pravé páčky pod volantem, což je praktická záležitost. Místo na nohy tak má spolujezdec jak sedící u dveří tak i ten uprostřed, který v ostatních dodávkách dost často trpí nedostatkem místa na kolena.

Zadní prostor je u ID.Buzz Cargo typicky dodávkový. V mém testovaném kousku byl ještě navíc dovybaven dílenským příslušenstvím v podobě různých šuplíků, přihrádek, nebo dokonce výklopného svěráku. Prostor je sice nízký abyste si vyloženě vlezli dovnitř a něco kutili, ale jinak jsou všechny skříňky dobře po ruce buď od zadních dveří, nebo bočními posuvnými dveřmi. Jako praktické hodnotím výkonné LED osvětlení jak uvnitř tak na zadních dveřích, které umožní s přehledem práci i v noci. Neméně praktickou vychytávkou je schránka na dobíjecí kabely schovaná ve schůdku bočních dveří.

K pohonu ID.Buzz slouží elektromotor umístěný na zadní nápravě. Poskytuje vozu výkon 150kW a je napájen baterií s kapacitou 82kWh ze které je využitelných 76,6 kWh. Tak jak jsem si už u elektromobilů zvykl, nástup výkonu je okamžitý. Dokonce i ID.Buzz umí při prudkém sešlápnutí plynu navodit onen známý elektrokopanec, a na křižovatkách tak můžete být mezi dodávkami pravým králem rozjezdů. V nižších rychlostech je dynamika úžasná a předjíždění jej vyloženě radost. Ve vyšších rychlostech už je pokles zrychlení znát a nakonec vás elektronika utne na rychlosti 145km/h. Chápu, že ID.Buzz má svůj rybníček primárně ve městě, ale na dálnici mu výkon rozhodně nechybí, a i když chcete dodržovat dálniční limit, přece jen je občas potřeba k předjíždění trochu víc zrychlit. Omezení na 145km/h je tak dost nepraktické. ID.Buzz by přitom zvládl rozhodně mnohem víc. Vzhledem k tomu, že tenhle elektrický pracant není žádným zázrakem aerodynamiky, kolem 120km/h  se pak od boční hrany předního okna začíná projevovat turbulentní dunění. Tady je samozřejmě slyšet o dost víc oproti klasickým dodávkám, protože díky elektropohonu je jinak v kabině téměř absolutní ticho, které ruší jen odvalování pneumatik po silnici.

Jízda s ID. Buzz je obecně velmi příjemná. Má skvělý rejd, dobře drží stopu, volant se ovládá jen jedním prstem a není uskákaný jako klasické dodávky. Je pravda, že jeho naladění je trochu tvrdší, ale s dodávkami má opravdu společného málo.  Jízda je i díky absenci převodových stupňů naprosto plynulá. K dispozici jsou na voliči pod volantem klasické pozice jako „R“, „N“, a „D“. V režimu „D“ jsou ještě k dispozici podvolby ECO, NORMAL s SPORT, které se přepínají v menu infotainmentu. Nezaznamenal jsem mezi nimi žádný markantní rozdíl týkající se výkonu, spíše jen logiky rekuperace. V ECO módu nechává po sundání nohy z plynu elektronika auto plachtit jako byste měli vyřazeno, a například v režimu SPORT začne ihned decelerovat a rekuperační technologií ukládat energii zpět do baterie. Zajímavý je ale hlavně režim Travel Assist. Ten i v ECO módu přesně ví, kde se nacházíte a sám tak spíná rekuperaci před přicházející zatáčkou, před obcí, nebo pokud systém zaznamená, že jste minuli dopravní značku s omezenou rychlostí. Na můj vkus je trochu konzervativní a začíná brzdit víc dopředu než bych si přál. Pro klidnější řidiče ale bude určitě příjemným systémem a dokážu si představit, že může zachránit ve chvíli nepozornosti i před nepříjemnou pokutou. Pokud samozřejmě nechcete, aby vám Travel Assist pomáhal, dá se jednoduše vypnout v nastavení, nebo okamžitě deaktivovat mírným přidáním plynu. Samostatnou kapitolou je režim „B“. Jedná se totiž o filozofii ovládání vozu jedním pedálem, a to plynovým. Po jeho uvolnění je rekuperace a zpomalování tak masivní, že zpomaluje i z prudkého kopce a vysoké rychlosti až skoro do úplného zastavení. Když se tedy budete pohybovat mimo město, na brzdu nemusíte šlápnout klidně několik desítek kilometrů.

VW uvádí dojezd kolem 400 kilometrů. To samo o sobě není nikterak špatná hodnota. Jak už to tak ale bývá, hodnoty jsou měřené v ideálních podmínkách. V mém testovacím týdnu se teploty pohybovaly průměrně kolem nuly. Při plném nabití baterie tak Buzz udával dojezd zhruba 350km. Spotřeba se za celý týden ustálila na velmi slušných 24kWh/100 km. Vzhledem k tomu, že umí nabíjet až 170kW, a povede se vám najít například supercharger Ionity, můžete se těšit na nabití z 5 na 80% za 30 minut. To je hodnota úplně nejlepší a hodí se, když opravdu spěcháte. Mnohem častěji se ale setkáte s nejrozšířenějšími 50kW nabíječkami, které umí do Buzze tlačit maximálně kolem 47kW. Na těchto nabíječkách jsem strávil 90% testovacího týdne. K nabíjecímu stojanu jsem přijížděl pravidelně se zůstatkem kolem 10 až 20% baterie a nechal ji dobít na 100%, abych měl dojezd co nejdelší. V takovém případě si počkáte zhruba hodinu a půl. Nabíjení do 100% ale baterii trochu zkracujete její životnost. Pokud nepotřebujete v daný den naprosto maximální dojezd, snadno si nastavíte v menu infotainmentu aby se nabíjení zastavilo například na 80%. Úplně nejpomalejší variantou pak je nabíjení doma, z klasické 230V zásuvky. Po příjezdu domů se 70% baterie tak nabijete rychlostí 9km/hodinu do 100% přibližně za 13 hodin. To samo o sobě ukazuje, že pokud budete denně najíždět několik set kilometrů, s obyčejnou domácí zásuvkou si prostě nevystačíte a návštěva nabíječky nebo pořízení wallboxu vás nemine.

VW ID.Buzz ve verzi Cargo určitě může být volbou i pro cestovatele, kterým stačí vepředu tři místa a zadní část chtějí mít z jakéhokoliv důvodu jen jako jeden velký prostor pro přestavbu k obrazu svému. Nemůže to být však někdo, kdo chce denně polykat tisíc kilometrů za co nejkratší čas. Ve většině případů bude ID.Buzz Cargo sloužit spíše kurýrním firmám, které si vystačí s jeho dojezdem po městě, kam se hodí naprosto perfektně. Dílenská vestavba pak ukazuje, že bude rozhodně cílit i na jiné profese než na rozvážkové služby. Poslouží tak výborně například řemeslníkům, kteří se pohybují výhradně po městě a jeho okolí.  Za odvedenou práci si však budou muset nechat slušně zaplatit. ID. Buzz Cargo stojí v základní verzi necelých 1,5 milionu, cena testované verze pak 1,8 milionu.

Plusy

– dobrá spotřeba
– povedený retro design
– praktičnost interiéru
– rychlé nabíjení

Mínusy

– aerodynamický hluk na dálnici