Najděte změnu, a dostanete bludišťáka. Na celém autě není snad jediný prvek, který by prozrazoval absenci spalovacího motoru. Nemyslím, že je to špatně. Však auto nemusí za každou cenu křičet do světa, že jezdí na elektřinu, a vzhled SpaceToureru mě ani nijak neuráží, tak proč to měnit.

I uvnitř je vše při starém. Strohá funkční palubní deska, která poskytuje dobrou ergonomii, spoustu úložných prostor a solidní zpracování. Sice je kompletně vyrobena z tvrdých nevzhledných plastů, ale ty alespoň něco vydrží a nevyžadují žádnou speciální údržbu. Do rukou se mi dostalo auto v nejvyšší výbavě „SHINE“, které má ve všech řadách parádní kožené sedačky. Ty poskytují opravdu perfektní komfort, jsou vyhřívané a vepředu nabízí i masážní funkci. Tohle se mi tedy moc líbí. Dalším prvkem výbavy, který jsem si zamiloval, jsou automaticky otevíratelné dveře na obou stranách – už žádné zatahování těžkých vrat. Interiér pak pomáhá prosvětlit dvojitá panoramatická střecha s centrálním ovládáním klimatizace pro cestující v druhé a třetí řadě, která vytváří pocit jak ze soukromého jetu.

Ve všech řadách je místa na rozdávání, sedačky se dají nastavit podélně a stejně tak můžete měnit i sklon opěradla. Pohodlí si zde tak bez problému najde osm dospělých. Všechny sedačky jsou navíc vybaveny ISO fixem, jestli tedy vaše rodina vypadá spíš jak sportovní klub, je to auto pro vás. Pochválit musím skvěle funkční posuvný systém. Sedačky v kolejnicích jezdí jak namazané a není problém je posouvat jednou rukou. Dodávky zkrátka kralují v prostoru a praktičnosti a styl pohonu na tom nic nemění.

Na silnici se taky žádné velké překvapení nekoná. Stále jde o perfektní dostavník, který umí vykouzlit na dodávky až nečekanou porci komfortu. Jistou zásluhu na tom mají i pasivně adaptivní tlumiče, které upravují tuhost podle zatížení. Prázdné auto tak neposkakuje na nerovnostech a plně obsazené nedosedá ztěžka do dorazů. Řízení je stále až moc dodávkové a dlouhé jako čekání na jaro, ale zvyknout se na něj dá. Díky přítomnosti elektromotoru je navíc jízda kultivovanější a především tišší. Obecně neexistuje moc věcí, na které si můžu stěžovat, pokud jde o jízdní vlastnosti. Nicméně Citroën SpaceTourer jsme zde testovali nesčetněkrát ve všech možných variantách, není tedy potřeba zabývat se každým detailem. Pojďme se zaměřit na to, co je dnes jinak.

A to je všechno, co je – nebo není – pod kapotou. Nad přední nápravu se totiž nastěhoval elektromotor o výkonu 100 kW a 300 Nm a bere energii z baterie o kapacitě 75 kWh (dostupných 68 kWh) umístěné v podlaze. Výkon není nijak ohromující, především když vezmeme v potaz hmotnost přesahující 2.1 tuny. Sprint na stovku tak zabere asi 13 sekund – což je oproti dieselu, který to zvládl pod „deset“, opravdu lenoch. Ani pružnost auta není nijak přesvědčivá. Nástup elektrického motoru je pozvolný, výkon postupně graduje, ale nikdy zrovna neohromí.

Nemyslím si, že je to u dodávky důležité, ale pokud od elektromobilu čekáte okamžité reakce, jste na špatné adrese. Na autě je cítit, že se nejlépe cítí ve městě nebo v jeho okolí. Do nějakých 80 kilometrů v hodině je dynamika naprosto dostatečná. Absence hluku a vibrací od motoru navíc přidává na cestovní pohodě. Na dálnice ale raději zapomeňte. Cestovní tempo je příjemné maximálně asi do 110 kilometrů v hodině, pak už musíte ë-SpaceTourer přemlouvat a spotřeba leze téměř do sprostých hodnot. Při tachometrové 135 mi palubní počítač hlásil spotřebu přes 40 kWh/100 km – to by znamenalo, že tímhle tempem bych po 170 kilometrech musel dobíjet.

Spotřeba pro mě ale byla mírným zklamáním za všech okolností. Pod hranici 30 kWh/100 km jsem se dostal jen při velice opatrné jízdě městem. Týdenní průměr jsem uzavřel na 32 kWh/100 km, tedy cca 210 kilometrů dojezdu na jedno nabití. Je pravdou, že teplota sotva přelezla nulu, ale auta musí fungovat za všech situací. S takovou spotřebou se vytrácí i výhoda v levném provozu. Pokud byste dobíjeli například na DC stojanech ČEZ, vyjde vás každá kWh na 8 korun, v průměru tak jedete za 2.56 koruny na kilometr – a to zvládlo i dvoulitrové HDi, navíc bez strachu z dojezdu a zdržování na nabíječkách.

Osobně jsem velký fanda elektromobilů, ale tohle mi zkrátka nepřijde správná cesta. Umím si představit, že když si auto pořídí někdo do firmy a bude nabíjet „u sebe“, cena provozu půjde dolů. Samozřejmě je zde taky výhoda v tom, že elektromobil prakticky nepotřebuje servis a při městském provozu nebudete dvakrát do roka měnit startér, spojku a podobné radosti. Je zde tedy jistá šance, že se s přibývajícími kilometry začne elektrická varianta vyplácet, základní cena je ale oproti dieselu o přibližně půl milionu vyšší. Ten bohužel už ale neobjednáte. Ale abych do elektromobilních vlastností jen nekopal, tak musím pochválit dobíjení. Auto je schopné cucat až 100 kW, na dostatečně rychlé nabíječce tak budete moct odjet s 80 % asi za čtyřicet minut.

Největší kouzlo dodávek je v jejich pohotovosti. Kdykoli vás to napadne, naložíte je věcmi až po strop, nastěhujete dovnitř rodinu a zmizíte do světa. V případě elektrické varianty je něco takového ale nemyslitelné a stává se z ní tak prakticky jen městský minibus, čímž zásadně nevyužívá potenciál domestikovaného užitkového vozu… Představa elektrické dodávky se mi opravdu extrémně líbí. Přináší téměř samé výhody. Bohužel to vypadá, že je před námi ještě dlouhá cesta, než se nějaká skutečně využitelná ukáže. U Citroënu ë-SpaceTourer si umím představit reálné využití, ale pouze v tak úzkém spektru, že se mi po spalovací variantě vyloženě stýská. S cenou testovaného vozu přesahující 1.7 milionu už rozhodně nepůjde o takového lidového pracanta, jakým byl doteď.

Citroën ë-SpaceTourer je ukázka toho, že baterie zatím ještě nespasí vše. V jistém způsobu využívání může najít svoje uplatnění, ale jako nástroj svobody – kterým dodávky jsou – fungovat neumí.

Plusy

– Prostorný interiér
– Rychlost dobíjení
– Komfort 

Mínusy

– Cena
– Dojezd/spotřeba