Na první pohled Audi Q4 nenaznačuje žádným vesmírným designem to, že by byla plně elektrická. Jasným poznávacím znakem je ale obří maska s neprůchozím žebrováním, protože tady prostě není, co chladit. Celá přední část je velmi mohutná a ostře řezané full LED světlomety dodávají vozu elegantně agresivní vzhled. Když už jsem u těch světel, nemohu zde nenapsat to, jak fungují v noci. Je to totiž něco neuvěřitelného, jaký výkon vám dokáží poskytnout. Když pominu, že s jejich grafikou si můžete vyhrát v nastavení infotainmentu, tak jejich hlavní úlohu, aby vám v noci pořádně posvítily na cestu, lze přirovnat v dech beroucí světelnou symfonii. Pohotově reagují na veškerý provoz i okolní osvětlení a něco s nimi přehlédnout je skoro nemožné. Po přesednutí do jiného auta s klasičtější technologií světel jsem si pak připadal, jako že mi popraskaly žárovky. Dobře, nechal jsem se trochu unést nezapomenutelnou noční jízdou, ale zpět ke tvaru karoserie. Osobně mám raději sportovnější tvary, a tak mi Sportback se sešikmenou zadní částí padl hned do oka. Nevnímám narážky kritiků na omezenější výhled vzad. Ano, z klasické krabice je výhled dozadu vážně lepší, ale já bych v případě Sportbacku neměnil.

Překvapením je určitě prostor uvnitř, který se před vámi rozprostře po otevření dveří. Tak, jak zvenčí vypadá Q4 poněkud kompaktně, je všude prostoru nadstandardně. Nastupování je samozřejmě o něco pohodlnější, kvůli čemuž jsou také u zákazníků SUV tak oblíbená. Kožené sedačky jsou dostatečně prostorné, pohodlné usazení je po nezbytném nastavení otázkou pár vteřin a i místa nad hlavou mám přes svoji vysokou postavu až dost. Kvůli mým dlouhým nohám posouvám sedák výrazně dozadu a i přesto mě překvapuje pořád dostatečný prostor pro dospělé cestující vzadu. Co se týká použitých materiálů a designu celého interiéru, může se každý přesvědčit sám, že Audi chyby prostě nedělá. Není zde prostor pro cokoliv, co by vypadalo jako z levného kraje. Nehledejte tady nějaké mezery ve spasování jednotlivých dílů nebo snad dokonce nějaké části, které by o sebe vrzaly. Design palubní desky je samozřejmě supermoderní a digitální přístrojový štít včetně displeje infotainmentu jsou promyšleně vloženy do celku pracoviště řidiče. Design kokpitů mě u Audi už několik let nepřestává překvapovat tím, jakou obrovskou mezigenerační proměnou prochází. Vždy si říkám, že už nemohou vymyslet nic elegantnějšího nebo sportovnějšího, ale každým seznámením s novým vozem se nechám okouzlit další skvělou prací interiérových návrhářů.

Grafika digitálního přístrojového štítu je přehledná a nehýří nepodstatnými údaji. Poskytuje ty nejnutnější věci a přes to jsou to přesně ty, které ke své jízdě potřebujete. Orientace je otázkou několika málo vteřin, abyste se cítili jako doma. Ve stejném gardu jsem se ihned skamarádil i s displejem infotainmentu, který má sice funkcí hodně, ale jednotlivá menu jsou logicky uspořádána a pokud jsem něco nemohl najít, pro příště jsem si to už pamatoval a do funkce se později dostal hned. Moderní doba velí udělat dotykové všechno, co jde. Zejména koncernové vozy jsou na to specialisty, a tak se pomalu ale jistě klasická hardwarová tlačítka začínají z interiérů téměř vytrácet. Jdu rád s dobou a nejsem odpůrcem dotykových věcí, ale někdy je na ně potřeba si zvykat o něco déle a na první dobrou mi nepřijdou, jako posun k lepšímu. Tady trochu narážím na dotykové plošky na volantu, které do moderního kokpitu sice perfektně zapadají, ale při chvilce nepozornosti za současného vehementního rejdování volantem někde na parkovišti není problém přepnout něco, co jste zrovna nechtěli. Multifunkční volant jinak při klasické jízdě skvěle padne do ruky a jeho zploštění nahoře i dole nejen dobře vypadá, ale i se dobře drží a několikrát jsem se za jízdy přistihl, jak si jeho tvar užívám a osahávám jej všude kolem, abych si vyzkoušel různé úchopy. Zploštělé volanty jsem si oblíbil už v moderních Peugeotech a nemám s nimi problém.

Audi přináší do elektrického modelu samozřejmě i nejmodernější technologické vychytávky. Jednou z nich je například inteligentní tempomat, který pracuje velice přesně a spolehlivě a ve spolupráci s funkcí čtení značek dokáže sám nastavit rychlost v daném úseku, takže se nemusíte bát, že byste někde něco prošvihli. Specialisté jsou na to hlavně Rakušáci, kteří rychlostní omezení mění značkami tak často, že je při chvilce nepozornosti tučný flastr po pár týdnech ve schránce. Velmi se mi líbila i kamerová výbava na parkování, která poskytuje ostrý obraz i ve ztížených světelných podmínkách.

Jízda s elektromobilem je podstatně jiná než s klasickým spalovákem. Dnešní doba ale v mnoha lidech vzbuzuje určité obavy a v některých případech i naštvanost. Důvodem je všudypřítomná masáž a výhružky o tom, jak automobilky brzo nebudou moci prodávat nová auta se spalovacím motorem. Zákazník se tak cítí tlačený do něčeho, na co není ještě úplně připraven a pomalu se začíná vytrácet možnost volby. Vždycky je lepší nechat dojít člověka k rozhodnutí samého. No a jak jinak k tomu dospět, než se s elektromobilem svézt. Troufám si říct, že po takové zkušenosti se většině lidí zalíbí elektrická jízda natolik, že sami začnou po nějakém elektru pokukovat.

V případě Audi Q4 Sportback 50 quattro se na čistě elektrickou dobu těším víc než dříve, pokud by to mělo fungovat právě takto. Řízení je naprosto jemné a citlivé. Rychlý převod a pořádný rejd dává Audi skvělou obratnost a dvěma prsty zvládám většinu jízdy. Ve zvolené stopě drží jako přibitá a fyzikální zákony, jakoby skoro neexistovaly. Nic mě nenutí k tomu, abych s její vyšší stavbou někde lítal bokem v zatáčkách, ale mohutné baterie umístěné v nejnižším bodě karoserie poskytují těžiště o dost níž než v klasickém autě a na sebejistější jízdě v zatáčkách je to znát. Jízda je samozřejmě téměř tichá a nebýt zvuku odvalujících se pneumatik nebo vzdáleného a sotva slyšitelného bzučení elektromotoru, jízdu bych poznal jen tak, že se krajina kolem mě hýbe. Ten pocit ticha je příjemně uklidňující. Nekoná se tady samozřejmě ani žádné cukání při přeřazování a linearita a jemnost zrychlování je prostě z jiného světa. Jízda s Q4 je i na obrovských kolech překvapivě komfortní, a tak vás jen pohoupe přes všechny nerovnosti. Atmosféru studiového ticha pak jen naruší tlumené zadunění, pokud už vymete vážně pořádnou díru.

Hlavně při poskakování městem je jízda s Q4 skvělá. Dobře odhlučněná karoserie filtruje hluk okolí a většinu jízdy si také vystačíte jen s plynovým pedálem po jehož uvolnění auto rekuperuje energii jinak ztracenou při brzdění. Něco málo se tak vrátí zpět do baterie a další přidanou hodnotou je šetření brzd, které zde budou dosahovat několikanásobné životnosti oproti konvenčním motorizacím. Míru rekuperace lze nastavit na obrazovce infotainmentu v mnoha úrovních, čímž se dá jednak podstatně ovlivnit dojezd, tak i mohutnost zpomalování. Nejvíc se mi ale osobně líbilo tuto práci nechat na automatice. Z Audi Q4 se tak stává mnohem inteligentnější stroj. Nejen, že čte značky a zohledňuje i data z GPS, kouká ale i před vás a neustále měří provoz před vámi. Jízdu vám pak pomáhá přizpůsobit k co největší plynulosti. Na prázdném úseku nechává auto volně plachtit, před obcí citlivě zpomaluje v závislosti na rychlostním omezení a auto před vámi rozpozná i bez zapnutého tempomatu, takže využije rekuperaci i pro dodržení bezpečné vzdálenosti za autem před vámi. Může se to jevit jako zbytečné a nechtěné zásahy do řízení nad čímž by někdo mohl lamentovat. Funguje to ale skvěle a i když se dá zvolením jiného jízdního režimu tato pomoc vyřadit, nechával jsem si tyto vychytávky do řízení klidně kecat, protože jejich nástup je skutečně nenásilný.

Co se týká výběru výkonové verze, je k dispozici hned několik variant. Nejslabší verze 35 e-tron má výkon 170 koní a baterii 58 kWh. Ta udává dojezd 341 km a bude tak vhodnější variantou spíše pro ty, kteří neplánují delší cesty, výkon pro ně není na prvním místě a budou chtít něco málo ušetřit. Silnější varianta 40 e-tron bude vhodná naopak spíše pro cestovatele, kteří ocení maximální dojezd, jenž se pohybuje až kolem 520 km. Tento model má samozřejmě větší baterii a to konkrétně 82 kWh. Výkon 204 koní zajistí lepší dynamiku, ale pro sportovněji založené jezdce je tu ještě verze nejsilnější se stejnou baterií 82 kWh, ale 299 koňmi, kterou jsem do testu dostal i já. Označená je jako verze 50 e-tron. Slibuje zrychlení z 0-100 km/h ještě o zhruba 2 vteřiny rychleji než varianta 40, ale řekne si samozřejmě o více energie, čímž se hodnota dojezdu zkracuje na tabulkových 488 km. V neposlední řadě dostává i 4×4, protože se o pohon starají dva elektromotory umístěné každý na jedné nápravě.

Mám radost z toho, že se reálná hodnota nijak výrazně nelišila od udávaných hodnot. S plnou baterií palubní počítač udával hodnotu necelých 480 km a nijak extra opatrnou jízdou jsem se na tuto mez reálným dojezdem i opravdu dostal. Spotřeba se mi tímto stylem v efficiency režimu pohybovala lehce přes 14 kWh/100km a docházel jsem tak k problému, že s už tak velkým dojezdem začínám mít problém auto vybít, abych vyzkoušel různé druhy dobíjení. Často jsem pak zapínal sportovní jízdní mód, abych baterii co nejrychleji vytloukl. V nejostřejším módu je Audi Q4 opravdovým sprinterem. Můžete si být jisti, že prudkým přidáním plynu vás vystřelí z místa tak, jak to umí jen ty nejnabušenější spalováky. Nemusíte čekat na roztočení motoru, na nafouknutí turba nebo reakci převodovky. Nástup výkonu je okamžitý. Ve zlomku vteřiny. Až se divím, že se pneumatiky neprotočí na obrovských aerodynamických elektronech. Každý, kdo nemá zkušenost z akcelerací elektrického vozu z místa se v první chvíli doslova lekl, co se stalo. Audi Q4 tak umí být i zábavná a hravá a vyděšené pohledy spolujezdců byli týdenní zábavou pro moje potěšení.

To že jsem často brblal kvůli dlouhému nabíjení tak velkých baterií, jakou bezpochyby Q4 má je pravda. Často totiž někam pospíchám a nebavilo by mě čekat nijak dlouho u dobíjecí stanice. Tuto Audi bych si ale ve své garáži představit dokázal, protože soužití s ní už nebude jen ztrátou času s připojením na kabel. V menu infotainmentu si můžete například zvolit, že chcete jako plnou kapacitu zvolit pouze 80% baterie, čímž jí přidáte něco málo na životnosti. Na této hodnotě se pak nabíjení zastaví a nabíjení ukončí. Na 150 kW nabíječce mi právě do oněch 80ti procent trvalo zhruba 40 minut, než jsem mohl jet. No a to je přesně čas, kdy bych se na dlouhé cestě alespoň protáhl a dal si nějaké pomalejší kafe. Na cestu do oblíbeného Chorvatska mi pak přijde, že s jedním nabitím je to úplná pohoda. Stejně totiž nikdy nejedu trasu kolem 1000 km na jeden zátah, a tak bude nějaký odpočinek u nabíjecí stanice klasickým cestovním odpočinkem. V domácím režimu mi pak dokonce do 100% nabití baterie stačilo z 380 V zásuvky zhruba 8 hodin nabíjení. Ideální doba přes noc. Ráno zase můžu vyrazit na svěže dynamickou a překvapivě komfortní jízdu. Pokud mě do budoucna čeká takováto elektrická budoucnost, tak se musím přiznat, že se těším.

Plusy

– design
– dynamika
– kapacita baterie
– skvělé řízení
– komfort

Mínusy

– Dotykové plošky na volantu